Lednicko-valtický areál
Nádherné komplexy zámků Lednice a Valtice a k nim náležející soubor umělecky ztvárněných zahrad protkaných unikátními stavbami známý jako Lednicko-valtický areál, jsou bezesporu jedním z nejvíce vyhledávaných turistických cílů jižní Moravy. Na své si přijdou především vyznavači aktivního trávení volného času. Celé území Lednicko-valtického areálu se totiž rozkládá na úctyhodných 283 kilometrech čtverečních a na vycházkových trasách můžete nachodit i 14 kilometrů.
Lednicko-valtický areál, procházka krajinou mýtů
Kdybyste nahlédli do seznamu památek Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO zjistili byste, že území Lednicko-valtického areálu je v něm zapínáno už od roku 1996, tedy jako jedno z prvních v České republice. Počet zajímavých a unikátních míst, které zahrnuje, je totiž opravdu úctyhodný. O majestátních zámcích Lednice a Valtice a dalších drobných stavbách uprostřed zahrad jsem se už zmínila. Nesmím ale zapomenout ani na další unikáty: uměle vysázený Boří les, národní přírodní rezervaci Lednické rybníky, či část lužního lesa při řece Dyji.
Nejznámější Lednice na světě
Lednicko-valtický areál je úzce spjat s původem rakouským šlechtickým rodem Lichtenštejnů. Lichtenštejnové sice nebyli jeho prvními pány (těmi byli, i když jen velmi krátce, Seefeldové), ale jejich touha po luxusu a cit pro estetiku zformovaly areál do dnešní podoby. A nebyla to práce na pár let. Mezi první a poslední zaznamenanou úpravou uběhlo neuvěřitelných 600 let.
Srdcem celého areálu je nepochybně jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Nese neobvyklé jméno Lednice a nachází se ve stejnojmenné obci. Jeho základy byly položeny ve 13. století, a to v podobě mohutné pevnosti, chránící velmi frekventovaný brod přes řeku Dyji. První významné přestavby se dočkal až o tři století později. Jeho tehdejšími majiteli Hartmannu II. Z Lichtenštejna se tehdy zachtělo renesančního zámečku, a tak si zkrátka příhodně umístěnou tvrz přeměnil k obrazu svému a v bezprostředním okolí nechal založit rozsáhlé zahrady.
V průběhu let se pak zámek dočkal několika menších, mimo jiné empírových či barokních přístaveb a svoji konečnou podobu nabyl po rozsáhlé rekonstrukci až ve století 19. Vzorem tehdejšího majitele Aloise II. nebyla tentokrát Itálie, nýbrž Anglie. Dnes tedy můžeme zámek Lednice obdivovat pro jeho neotřelý novogotický vzhled.
Foto: Zámek Lednice, Pitel
Pokud zatoužíte poznat půvabný zámek zevnitř, můžete si vybrat hned ze tří prohlídkových okruhů. Ten první vás provede reprezentačními místnostmi zámku, které zdobí unikátní dřevěné stropy a nepřehlédnutelné pseudogotické klenby. Velmi známá je i dlouhá chodba dekorovaná sbírkou paroží a portrétů Lichtenštejnů. Nelitujte námahy a ve vstupní hale se podívejte vzhůru. Možná vás překvapí, že ozdobný stošestnácti ramenný lustr nad vaší hlavou váží skoro 700 kilo.
Druhý okruh vás zavede do prvního patra a soukromých pokojů jeho bývalých majitelů. Prohlédnete si jak apartmán kněžny a knížete, tak i malý pokojík služebné, kulečníkový a rodinný sál, či jídelnu s kazetovým stropem. Pokud máte rádi exotiku, určitě vás potěší i tematicky zařízený čínský salónek. Vynechat nemůžeme ani obrazovou galerii a oratoř zámecké kaple. Specialitou zámku je unikátní samonosné dřevěné schodiště, které bylo vystavěno bez použití jediného hřebíku. Unikátní je rozhodně i vzácný reliéf stromu života ze slonové kosti. První a druhý okruh mohou po předchozí domluvě absolvovat i osoby na invalidním vozíku.
A ještě zbývá třetí okruh. Ten k již prohlédnutým zajímavostem přidá ještě expozici výtvarného umění 19. století ze sbírek moravských hradů a zámků ve 2. patře zámku, na kterou navazují nově zrekonstruované výstavní prostory, kde můžete, ale nemusíte (záleží na sezóně) narazit na nejrůznější typy výstav. Zběžně nahlédnete ještě do pokojíků urozených dětí a prohlídka je u konce.
Na krok od zámku
K zámku Lednice náležejí i další prostory, které rozhodně stojí za návštěvu. Milovníkům cizokrajných rostlin rozhodně doporučuji palmový skleník. Zámecký skleník je 92 m dlouhý, 13 metrů široký a 10 metrů vysoký. Nosné litinové sloupy jsou stylizovány do tvaru bambusu s dekorativními prvky listů. Ve skleníku se zachovalo mnohé z původního mobiliáře. Mimo jiné například keramická sedátka, lavičky a čínská ohřívátka. Veškerá potřebná voda je sem už od dob renesance přiváděna z nedaleké Maurské vodárny. Skleník je rozdělen na několik různě vytápěných části (podle biotopů pěstovaných rostlin) a najdete tu i nejvzácnější skleníkovou rostlinu v České republice africký cykas Encephalartos altensteinii.
Tento exemplář se sem, stejně jako jeho další kolegové roztroušení v jiných evropských sklenících, dostal na palubě obchodní lodi, kde sloužil jako levná zátěž podpalubí. Z několika jedinců, kteří přežili, se později staly vzácné skleníkové solitéry. Bohužel tento cykas se nedočkal lepšího zacházení ani v dalších letech. V 90. letech byl při rozsáhlé rekonstrukci lednického skleníku díky nešetrnému zacházení nenávratně poškozen. Kromě něho zde najdete dalších 250 druhů tropických a subtropických rostli, ale bohužel se při jejich poznávání neobejdete bez botanických znalostí, protože zde nejsou z estetických důvodů umístěny žádné informační štítky ani tabulky.
Na první pohled se může zdát, že k zámku patří ještě jeden menší zámeček. Ve skutečnosti jde o pozoruhodný komplex zámeckých jízdáren a koníren, který dostal i odpovídající název – zámek hřebců. Dnes si tu kromě zrekonstruovaných stájí můžete prohlédnout i neočekávanou expozici tropických ryb s názvem Malawi. Jednotlivá akvária jsou rozdělena podle biotopů a najdete tu i kousek mořského světa. Jen fotografování si tady příliš neužijete, protože přímo naproti akváriím se, byť ve větší výšce, nacházejí velká okna.
Po stopách cizokrajných mýtů
Největší část pozemků náležejících k Lednickému zámku tvoří pečlivě udržovaný zámecký park. Postupně vystřídal několik podob: barokní, klasicistní a nakonec byl přeměněn a rozšířen ve francouzskou zahradu. Najdete tu úctyhodné množství romantických staveb a velký rybník s 15ti umělými ostrovy, z nichž některé jsou vzájemně propojené.
Zmíněných drobných staveb najdete v parku celkem 15. Jde o tzv. salety, což jsou objekty vystavěné tak, aby byla vyzdvižena krása a rozmanitost okolní krajiny. Všechny salety jsou navzájem propojené; někdy cestou, jindy jen širším průsekem mezi stromy. A určitě se vyplatí prohlédnout si je trochu blíž.
Pokud zatoužíte po neobvyklé vyhlídce, určitě navštivte kolonádu na Reistně. Vzorem jejího architekta byla slavná Glorietta ve vídeňském Schönbrunu a z jejího ochozu je vidět do všech čtyř světových stran. Na severu můžete vidět Valtice a valtické vinohrady a lednický park. Na jižní straně můžete dohlédnout až k našim rakouským sousedům do městečka Schattenberg. Na východní straně se silueta mění, společníky vám zde budou dělat Malé Karpaty a západní strana vás zavede až do jihomoravského Mikulova. Boky kolonády na Reistně zdobí sochy znázorňující ctnosti i neřesti tehdejší vrchnosti.
Jiné výhledy nabídne půvabný zámeček Belveder. Lány vinic a skály nedaleké Pálavy má odtud člověk jako na dlani. Není divu, že byl Belveder oblíbeným místem odpočinku zhýčkané šlechty. Empírová budova zámečku stojí a kopci zvaném Liščí vrch. Dobové materiály popisují, že byl zařízen předměty a dekoracemi ve stylu orientální Číny. Bohužel židle vykládané perletí, mohutný lustr zdobený draky ani hedvábné obrazy se do dnešních dob nezachovaly a interiéry zámečku jsou dnes veřejnosti nepřístupné, ale i tak cesta sem určitě stojí za to.
První skutečně mytickou stavbou francouzské zahrady je Dianin chrám, známější pod jménem Rendez-vouz. Pokud tam slyšíte slovíčko rande, je to v pořádku. Právě tady si totiž prý domlouvali dostaveníčka se svými dívčinami zámečtí myslivci. Diana byla římskou bohyní honu a lovu. Římský oblouk Rendez-vouz zdobí její četné reliéfy s mírně erotickým nádechem. A ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, jde o tříposchoďový lovecký zámeček.
Nedaleká lovecká Kaple svatého Huberta je nejmladším saletem v zahradě. Gotická trojboká kaple je volně přístupná veřejnosti. Ovšem, jak už asi tušíte, přívlastek „gotická“ nebude tak úplně na místě, vždyť pochází až z roku 1855. Goticky se tedy jenom tváří, což ovšem laik na první pohled rozhodně nepozná, zvláště když byla věnována neobyčejná pozornost takovým detailům, jako jsou smyšlené kamenické značky na pískovcových kvádrech. Dříve se zde konaly především děkovné mše na konci úspěšného lovu.
Další půvabnou stavbou v malebné krajině je Hraniční zámeček. Dnes v něm najdete fungující hotel s luxusní restaurací, ale původně to bylo letní sídlo Lichtenštejnského panstva. Na jeho fasádě se skví německý nápis: „Mezi Rakouskem a Moravou,“ což také vysvětluje jeho zajímavý název. Středem zámečku totiž kdysi vedla hraniční čára mezi Dolními Rakousy a Markrabstvím moravským. K budově zámečku patří i tří kamenné altány, ve kterých si můžete líně posedět vychutnat si výhled na lesknoucí se blankytně modrou hladinu rybníka. Pokud si libujete v estetických zážitcích, bude se vám odsud odcházet jen velmi těžko.
Foto: Hraniční zámeček, honzasterba
Estéti z mužských řad pak rozhodně ocení chrám Tří Grácií. Lepé polonahé děvy vypínající svá svůdná těla na podstavci uprostřed chrámového nádvoří zaujmou na první pohled. Dokola je obtáčí jemná architektura klasicistní stavby s báječně fotogenickým sloupovím. Interiér je bohužel veřejnosti nepřístupný, ale našli byste tu salón s mozaikovou podlahou a sál s toskánskou lodžií.
Pokud máte po ruce dalekohled, dohlédnete od podstavce Tří Grácií až k Rybničnímu zámečku. Vzhledově připomíná spíš roztomilou vilku a v kontrastu s okolními pozoruhodnými stavbami se zdá spíše nezajímavý. Tím spíše, že ani jeho vnitřní prostory nejsou běžným návštěvníkům přístupné. Ovšem pokud se důkladně rozhlédnete po jeho okolí, narazíte na polorozpadlé zbytky 80 centimetrů široké a přes deset metrů dlouhé zdi, která pochází z nikdy nerealizované plánované přestavby tohoto zámečku. Vše si vyfoťte a půjdeme dál.
Trochu netradičním saletem je i hospodářská budova Nový dvůr. Budovu stojící na návrší zdvíhajícím se nad Lednickými rybníky tvoří stáje a obytná část. Nový dvůr je překrásnou ukázkou toho, že i užitkové budovy mohou mít krásu a šarm. Empírové jádro je ozvláštněno netradiční kruhovou rotundou uprostřed průčelí, ve které se nachází překrásně vymalovaný nedávno zrestaurovaný salónek. Zajímavá budova sloužila dříve převážně k chovu ovcí, později zrekonstruované stáje přivítaly i krávy a koně. Zvláště jezdcům se v okolí Nového dvora velmi líbilo. Blízké lesy byly doslova protkány množstvím jezdeckých stezek. I když interiéry jsou, jak už začíná být v Lednicko-valtickém areálu zvykem, pro veřejnost nepřístupné, exteriéry nabízejí vnímavému návštěvníkovi neobyčejný pohled a určitě se budou líbit i vašemu fotooaparátu.
Tři kilometry od Lednického zámku u břehů Mlýnského rybníka se tyčí mýty inspirovaný Apollónův chrám. Stejně jako většina saletů je vystavěn v empírovém slohu. Zámeček není sice velký, zato překvapí jemně strukturovanou výzdobou. Obdivovat můžete například dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště. Samotný Apollón je na stěnách chrámu vyobrazen na četných vlisech, vyprávějících jeho životní příběh. Střecha chrámů dříve sloužila jako půvabná rozhledna s výhledem na stříbřité hladiny okolních rybníků. Dnes ji využít nemůžete, stejně jako nedalekou pláž na břehu Mlýnského rybníka. Lákavě modrá voda bývá totiž přes léto zamořena agresivními sinicemi.
O necelý kilometr dále (i když po klikatých cestičkách zahrady je to o něco delší) můžete narazit na další zámeček, tentokrát s názvem Lovecký. Klasicistní lodžie v prvním patře budovy byla oblíbena především u urozených dam místních šlechticů, které odsud mohly pozorovat své loveckou vášní posedlé manžílky při některém z hojných lovů. Bohužel běžní návštěvníci si podobného pohledu užít nemohou, protože interiér, jak jinak, běžně nepřístupný.
Naproti tomu do Janova hradu můžete nahlédnout bez problémů. Jestliže vás už omrzela chůze pešky, můžete se k branám hradu nechat dovézt koňským spřežením nebo využít loďky na nedaleké Dyji. Zřícenina hradu pochází z románského období a byla vystavěna uměle. Možná si říkáte, který šlechtic by chtěl dobrovolně vlastnit rozpadající se památku, ale tehdy to byla prostě móda a záležitost společenské prestiže. Při samotné výstavbě dbal architekt Josef Hardmuth opravdu na každý detail. Od použitého kamene začínaje až po přísně pravotočivé schodiště konče. Iluze středověkého hradu je proto opravdu dokonalá. Prohlídková trasa Janova hradu má dva okruhy. Zatímco ten první vás provede půvabnými interiéry (kde si často vybírají snoubenci jako místo svatebního obřadu), a druhý okruh vás vyvede až nahoru na ochoz.
Nejzajímavější stavbou Lednicko-valtického areálu je bezesporu rozhledna stylizovaná do podoby islámského minaretu. Tyčí se do výšky 60ti metrů a chcete-li se dostat na ochoz, musíte vystoupat vzhůru po 302 schodech. Z vrcholu Minaretu máte lednický par jako na dlani, ale uvidíte odtud i Pálavské vrchy, Bílé Karpaty a dokonce vrcholek Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Další prostory věže jsou turistům zapovězené, ale dříve sloužily jako skladiště orientálních předmětů, přivážených z dalekých cest.
Foto: Základna minaretu, Pitel
Lichtenštejnští architekti se při přetváření místní krajiny neinspirovali jen starověkým Římem. Zběžně nakoukli i do historie starověkého Egypta a nechali tu postavit 23 metrů vysoký štíhlý Obelisk se zlatou hvězdou na vrcholu. Pamětníci neřeknou tomuto místu jinak, než „Facka,“ ačkoli názory na vznik tohoto označení se různí. Oficiálním důvodem pro výstavbu Obelisku byl mír mezi Rakouskem a Francií uzavřený v roce 1797, jehož pevnost a dlouhé trvání měla hrdě se tyčící stavba symbolizovat. Ale pokud jste dávali v hodinách zeměpisu pozor, určitě si vzpomenete, že v bitvě Tří císařů v roce 1805 dal francouzský Napoleon Rakousku a s ním i celé Svaté říši římské pěkně na frak. Bohudíky, obelisk je z odolnějšího materiálu než velkopanské choutky, takže se jeho ojedinělým vzhledem můžeme pokochat i dnes.
Empírový lovecký zámeček Pohansko by se ničím nelišil od dalších podobných staveb v nejbližším okolí, a byl by až na pár antických vlisů zdobících stěny docela nezajímavý, kdyby si ovšem Lichtenštejnové nevybrali (zcela nevědomky) k jeho stavbě místo, které kdysi obývali staří Slované. Poté, co se šlechtický rod vystěhoval, a na místo byli vpuštěni archeologové, došlo k mnoha zajímavým nálezům. V muzeu přímo pod širým nebem můžete dnes obdivovat například staroslovanskou svatyni nebo velkomoravskou polozemnici. Menší objekty byly přemístěny do prostor zámečku pod hlavičkou stálé výstavy Slovanský památník. Jde mimo jiné o šperky, nádoby denní potřeby či jezdeckou výzbroj. A pokud na Pohansko dorazíte uprostřed sezóny, můžete s trochou štěstí pozorovat probíhající vykopávky v přímém přenosu.
Posledním salet najdeme uprostřed původních lužních lesů. Jde také o zámeček. Nazývá se Lány a sloužil místní šlechtě jako místo k pořádání hostin. Na zámečku se bohužel zřetelně a nejvíce ze všech zdejších památek podepsal zub času. Není divu, vždyť toto území bylo ze strategických důvodů až do roku 1989 zakázanou zónou. Nezachoval se ani interiér. Ovšem díky své odlehlosti se až neuvěřitelně zachovaly okolní lužní lesy, jejichž návštěvu vřele doporučuji. Hustou svěží zelení vzrostlých stromů a hustých keřů křižuje hustá síť říčních kanálů, slepých ramen a potůčků, které se tu a tam rozšiřují ve větší tůňky a azurová jezírka. Procházka po zpola zarostlých chodníčcích patří určitě k těm nejkrásnějším, které ve zdejším areálu absolvujete. Jen si s sebou nezapomeňte přibalit pořádnou zásobu repelentu.
Okružní cestu po Lednicko-valtických saletech můžete absolvovat buď pěšky nebo na kole. Estéti a vycházkoví turisté si ji mohou s přehledem rozdělit do dvou dnů, přičemž noc stráví v jednom z místních příjemných hotýlků. Všechny salety pyšnící se zpřístupněnými interiéry se neobejdou bez pokladny a prodeje vstupenek. Ceny ale nejsou jak závratné. Pohybují se zhruba mezi dvaceti a padesáti korunami.
Poslední zastávka – Valtice
Abychom byli věrni názvu celého krajinného celku, navštívili jsme nejdříve zámek Lednice a nyní, na samém konci cesty, shlédneme i Valtice. Valtický zámek není tak známý jako zámek lednický, i když svou velikostí se mu lehce vyrovná. Samotná prohlídka zpřístupněných částí zámku může zabrat bez problému celé odpoledne a vnitřní vybavení je přímo luxusní.
Bohužel Valtický zámek nemá tak pohádkově vypadající vzhled, jaký si můžeme pamatovat z Lednice, a to bude asi tím hlavním kamenem úrazu. Nicméně prohlídku zámku vám opravdu doporučuji. Zámek sám pochází z barokního období a rodině Lichtenštejnů sloužil jako „skromný domek“, čímž se lišil od Lednice, která svým využitím připomínala spíše „letní chatu.“ V současnosti je zpřístupněno pouze 17 místností, které ale na první pohled zaujmou drahocenným a vzácným vybavením. Pokud chcete vědět, jak si žila šlechta v 17. a 18. století, získáte o tom po prohlídce zámku jasnou představu.
K zámku dále patří i konírny, jízdárny, galerie, rokokové divadlo a kočárovna. Celý areál obklopuje udržovaný přírodně-krajinářský park, s důmyslně vybudovanými širokými průhledy.
Foto: Valtice, korom
Obec Valtice se ale může pochlubit i jinými zajímavostmi. Například kostelem Nanebevzetí panny Marie s bohatou štukovou výzdobou, Novorenesanční radnicí či Mariánským morovým sloupem. Valtice se také honosí oficiálním titulem „Hlavní město vína.“ Sídlí tu totiž Národní vinařské centrum, které obohatilo zdejší kulturní zázemí o veřejnou degustační expozici Salón vín ČR. Jedinečnou atmosféru města ještě podmalovávají četné vinařské sklípky a salónky, jejichž chladná atmosféra přijde turistům utrmáceným prohlídkou rozsáhlého Lednicko-valtického areálu rozhodně vhod.
—
Úvodní foto: Park v Lednici, lipár
| Únor 21, 2011 | V Evropa, Střední Evropa